Region IV Praha východ -Kersko - Hrusice

. "To je dost, žes nás taky jednou vyvez, žes udělal taky něco pro rodinu..." nebo ..."Máte štěstí, že jedu kolem..."nebo... "To zas bude v álejích nablito..." znáte? Ano -Slavnosti sněženek a Kersko. Tentokrát literárně pojaté region tur a to Hrabalovsky Ladovské.
V áleji jsme se jen ztratili, v hospodě neporvali, kančí rozdělili, někdo se šípkovou, jinej se zelím. No aby to bylo stylově hrabalovské, nocleh jsme sjednali v Hotelu Modrá Hvězda.
A že to místo má můzu ... :" jednou, když jsem šel na pivo do Sadský, to je takový městečko a tam byl hotýlek Modrá hvězda, tak v tý Modrý hvězdě ten, kdo tam byl jako vedoucí, řekl abychom teď to stáhli a budeme si tak chvilku vyprávět.... jak začínal on. A on začínal jako pikolík,kterej prodával ty párky na nádraží v Čáslavi no a já jsem přišel v noci domů....nikdo ke mně nepřišel, tak jsem psal osmnáct dní a za osmnáct dni to bylo hotovo...a tak vznik Anglický král. B.Hrabal

Region začal vskutku poeticky: "vy jste přijeli blbě, úplně blbě a ještě s kolama," vítala hostinská první přijíždějící, "máme tu svatbu a ještě zítra je fotbal" a když jsem za pár okamžiků projížděl po dálnici kolem hořícího kamionu, ozvalo se zčista jasna z telefonu, "ty kola teda nikam nedáme, kdo vám to slíbil? A děti jsou v počtu nebo navíc?", chvíli mi trvalo, než jsem poochopil, že to bude hotel a libůstka jako vždy. Děti byly v počtu a kola se taky vešly, zase hrabalovsky, mezi sudy píva ve sklepě, kdo chtěl, i v posteli je mohl mít, ty kola. Prostě pohoda.
Sobotní výlet po zdejších rovinách začal se zpožděním, vlastně normálně, se zpožděním. Na prvních dvou kilometrech jme se navzájem poztráceli, někteří jedinci, že Láďo, se takticky a nenápadně odpojili na první křižovatce a našli se až v pozdním odpoledni a jiní s neomylnou jistotou správného směru mířili zcela jinam. Romantika zeleninových polí s kropením začala.
V Kersku se většina z nás zase sešla, dala trochu pramenité siřičité minerálky a protože se večer konalo promítání "Slavnosti sněženek" nechyběly dětské výkřiky "tudy běželi za tím divočákem".

Hrob B. Hrabala jsme díky jeho originalitě zcela přehlédli, pro oči...




Malý pytlíček kolem Labe nám, pro změnu, přehradili zemědělci umělou bažinou, zavlažovat se musí a polní cestu raději oplotíme, co kdyby nám po ní někdo chodil a tak se jelo džunglí podél Labe... "Maminko, jestli to neposekají, tak já tady nepojedu a nepojedu, myslím to opravdu Vážně! " bylo slyšet z davu Danečka "... a pro č to neposeklali?"
" To je dobrý na revma, stávej a jedem" ozvalo se když Honzík zapadl z betonové lávky přímo do metrových kopřiv, maminka byla daleko a tak nebylo komu protestovat, jelo se dál. "Pavle ty máš taky pupínky od kopřiv jako já" švitořila Markétka, "To nejsou pupínky Markétko , ale pořádný křečáky". Smál se Standa.
Atrakce pokračovaly, někteří nám předvedli pád na kole do boku, to v kategorii mladší žáci, jiní si vyzkoušeli jak se na silnici druhé třídy dá udělat parádní kotoulek i s kolem a to, přátelé, přímo na místě. Pěkný výkon v kategorii dorostenek, jen tu přilbu příště nenechávej v cukrárně! Na tu hrůzu to bylo velmi čisté provedení.
V útulném Přerovském skanzenu (nad Labem aby nedošlo k mílce ) jsme prošmejdili každý kout, děti byly nejvíc nadšené ze školní třídy a školních pravidel...

Byli i jiné zajímavé ponaučení:

A vampíři a jiné příšery, kdo je to? ...:

Před prvním a jediným kopcem na naší rovinaté tůry se ozvalo"Zase do kopce!"
Žádný jiný kopec jsem již nenašel, takže nejvyšší bod byl Vršek u Vestce v nadmořské výšce 240m s převýšením 40 m a to jme tam šli pěšky...Jaký krásný výhled a jak málo stačí :-))




Bonbónkem byla hájenka Kersko a to nejenom chuťovým...
"Halo, haló vy tam, haló", zaječela dáma na zahrádce hostince "máte tam dítě, až tam úplně nahoře ve stomě" mávajíc příborem kamsi k nebi na dítě ve špici vzrostlého dubu "….to bude Dany" ozval se někdo z nás. Jeho otec se v klidu obrátil a suše pronesl k dámě " Tak to je v pořádku, on je sportovní lezec". "Mě je úplně špatně" hlesla dáma ke spolusedící. "Až jim spadne, aspoň jich bude o jednoho míň" dostalo se jí odpovědi. Že by genius loci?







Cestou zpátky se nám děti ztratili v obilí...
"Ten Pavel to tentokrát moc nevymyslel, to je takový lehounký, takový PIDIMIDI" prohlásil Matýsek (6let), po přibližně čtyřiceti kilometrech jízdy k dnešnímu výletu, ten samý Matýsek, který v Krušných horách chtěl prodat kolo náhodným kolemjdoucím aby naněj již nemusel. "Příště to bude PIDI MAXI Maty! Slibuji!"
A že se dokážeme sžít s holou existencí, i když tentokrát příliš luxusní, někteří měli na pokoji i televizor a všichni sociálku. No fuj, toho příště nebude!
Na stole zůstal poslední kousek jídla, Radka H. si o něj slušně požádala, v tu chvíli se ozval hlas M.C.(P)„Chovej se jako v jeskyni a žer“, jo jo život ve smečce je krásný :-))
Po večerní kultůrní průpravě - promítání Kocoura Mikeše jsem druhý den zavítali do Hrusic. Kola se nikomu moc vytahovat nechtěla a přiznejme, že kdejaká sedýnka byla přesezená a tak se kulturnilo pěšky.
A že v Hrusicích je všel Ladovské a to i panáček na toaletě, hahaha.